Jmenuji se Pírko.
Jméno mi vybral drvoštěp Vondra.
Krákám na Vondru pravidelně v úterý a ve čtvrtek po ránu. Doprovázím ho do práce. Rád poslouchám jeho vyprávění. Já mu také vyprávím. Různé příběhy o vránách. I když vím, že mi nerozumí, stejně jako já nerozumím jemu. Ale přesto jsme dobří kamarádi.
Na příchod Vondry se každé úterní a čtvrteční ráno řádně připravuji. Procházím kolem zrcadel, načechrávám peříčka ze strany na stranu a prohlížím si svá krásná křídla.
Ptačí rok uteče jako voda. Stejně jako Vondrův.
Je jaro a v polích prozpěvuje skřivan. Trmácí se k nám krajem nekrajem, trampoty netrampoty, aby zavrzal nad naší krajinou zjara co nejdříve. Po tak mrazivém a dlouhém zimním tichu to probere každého spáče.
„Jaro je tu! Jaro!“ ohlašuje skřivan příchod jara.
„Nech nás ještě spát, ty rozumbrado!“ reptají ježci a protahují se ze spánku. „Vyrazíme, až bude co jíst!“
Ani rosničkám a ropuchám se ještě nechce ze zimního úkrytu ven.
Ale skřivan nedá pokoj.
„Jaro je tu! Jaro!“, prozpěvuje po krajině.
„Strašně mě rozčiluje to jeho vrzání. Já bych to zpěvem rozhodně nenazval. S mým krákáním se to nedá srovnat!“
„Krá! Krá!“ tomu říkám písnička.
„Krásné! Krásné!“ říká Vondra.
Má mé krákání moc rád. Pravidelně mu předvádím svá koncertní vystoupení.
On mi za to nadrobí krajíc chleba a přidá i kousek sýra. Sýr náramně voní!
Přilétnu na jeho rameno, abych mu udělal radost. Jsem však stále ve střehu. Co kdyby mi tu dobrůtku chtěl ukradnout nějaký vetřelec. Proženu každého, kdo se k mému sýru byť jen na krátko přiblíží.
Vondra si rád hraje. Třeba mi schová krmení za drátěný plot. Poradím si hravě! Drátěným plotem protáhnu klacík a přitáhnu si jím sýr k sobě.
Vondra mě pochválí: „Chytrý, Pírko! Chytrý, Pírko!“
Skřivan nás zase svým vrzáním přerušuje!
Prý se co nevidět vrátí z dalekých krajů i vlaštovky a jiřičky. A taky prý čápi!
A na rybníky divoké kachny a husy.
„Koho to zajímá? To bude zase křiku!“
Ještěže přes léto mají tolik práce s krmením ptáčat, že si od toho vrzání, hrčení, vrkání a jiného brblání dají pokoj!
„To ty brbláš! Od rána do večera,“ okřikuje mě havran.
„Dobře že už odlétám odsud pryč, aspoň nebudu muset to tvé krákání už poslouchat!“
„Ty drzoune, jen počkej, já ti vykrákám peří!“ vrhám se v rozčílení na havrana.
„Takovou urážku si přece nenechám líbit!“
Jak jsem se však načepýřil, zavrávoral jsem a přichytl se křídlem do drátěného plotu.
Praštil jsem sebou o zem. To byla rána!
A havran? Ten už nabírá směr nad keři a stromy k severu.
„Záchranná akce! Záchranná akce!“ křičí jak sirény kosi a přivolávají havrana zpět.
Sýkorky rozhlašují po okolí, že si o mém zranění prý už cvrlikají i vrabci na střechách.
Já dělám, jakoby nic.
Nepotřebuji pomoc. A rozhodně ne od havrana. Chytrý jsem dost, poradím sám.
„Hloupý havran! Krá! Krá!“
Už se šeří. Křídlo drží v plotě, jako přibité.
To je konec. A jen proto, že jsem byl na havrana tak protivný, a nenechal si od něj poradit.
Zdřímnu si, třeba naberu sílu.
Probouzím se. Promnu si oči. Překvapením zakrákám: „Krá! Krá!“
Vondra mě drží pod křídlem a ošetřuje ránu.
Havran krouží kolem.
„Zachránil mě!“ Mrknu na něj na rozloučenou a popřeji mu štěstí před odletem na sever.
„Krásnou cestu, havrane! Krá! Krá!“
Ty jistě nejsi na nikoho protivný a před nikým se nenaparuješ. Není to žádná hanba nechat si poradit od kamaráda, když si nevíš rady sám. Jednou poradí on tobě, příště zase poradíš ty jemu.
I já budu ode dneška dobrým kamarádem.
Co se naučí Vaše dítě v pohádce O mrzuté vráně?
Při poslechu pohádky:
Vnímá, jaký má pohádka průběh. Jak obvykle začíná a jak obvykle končí.
Chápe poučení, které z pohádky vyplyne.
Obohatí si slovní zásobu o pojmy: drvoštěp, krajina aj.
Při vyprávění pohádky:
Naučí se vyprávět pohádku s podporou obrázkové osnovy.
Tvoří jednoduché věty.
Používá přímou řeč.
Při vyprávění pohádky si procvičí správnou výslovnost r, ř: vrána, křídlo aj.
Při dramatizaci pohádky:
Při dramatizaci rozděluje role, plánuje, spolupracuje, pomáhá.
Rozvíjí komunikační dovednosti.
Hraje si na vránu a v letu volně pohybuje pažemi v upažení.
Zkouší nakreslit rovnou i prohnutou čáru při letu ptáků.
Při povídání si o pohádce:
Pojmenuje čtyři roční období.
S rosničkou se naučí popsat počasí během čtyř ročních období.
Porovná počet obrázků do pěti.
Dozví se mnoho zajímavého o životě ptáků na jaře.
Co se dozví vaše dítě o životě zvířat na jaře a na podzim v pohádce O mrzuté vráně?
- skřivani ohlašují příchod jara
- mezi stěhovavé ptáky patří i čápi, vlaštovky, jiřičky, divoké kachny a divoké husy
- havrani patří také mezi stěhovavé ptáky
- vrány nejsou stěhovavé
- na jaře vylézají ze svých zimních úkrytů například ježci
Kdy můžete s dětmi tato zvířata pozorovat?
- přibližně od poloviny února do poloviny března se vracejí z jihu skřivani
- koncem února odlétají havrani k severu a k nám přilétají naši hnízdní havrani z Francie
- vrány mohou děti vidět během celého roku, nejsou stěhovavé, jen potulné
- ježci se probouzejí v březnu až v dubnu (ukládají se k zimnímu spánku během října a listopadu)
- čápi se vracejí z jihu přibližně od konce března (odlétají zpět do teplejších krajů od konce srpna)
- vlaštovky a jiřičky z jihu přilétají během dubna (odlétají: září, říjen)
- divoké kachny a divoké husy se vracejí až později v dubnu (odlétají až v listopadu, pokud je zima mírná, přezimují na nezamrzajících úsecích našich vod)