O koblížkovi
Mňam! Ten koblížek vypadá tak chutně!
Cítíš, jak nádherně voní? Mám na něj tak velikou chuť! Ty taky?
Tento koblížek je ale koblížek pohádkový. A tak ho sníst nemůžeme!
A navíc... Podívej! Vypadá to, že nám chce něco říct!
To jednou dědeček dostal chuť na koblížky.
A tak babička vzala mísu, nasypala do ní mouku a cukr. Přidala mléko a vajíčko a udělala těsto.
Vytvarovala mě z těsta, naplnila malinami, usmažila na másle a položila mě na okno vychladnout.
Když ke mně mlsný dědeček natahoval ruce, vyskočil jsem z okna a kutálel se pryč, co nejrychleji to šlo.
Jen aby mě nechytil.
Cestou jsem si prozpěvoval:
„Já jsem malý koblížek,
křupavý a voňavý.
Na másle jsem smažený,
malinami plněný!
Dědeček měl na mě chuť,
já však byl fuč, co by dup!“
Na poli mě uslyšel zajíček. Představ si, co dělal. Pletl rukavice!
Jak mě ale zavětřil, chtěl mě sníst.
„Když mě nesníš, zajíčku,
zazpívám ti písničku!“
řekl jsem mu malinko ustrašeným hláskem a začal jsem zpívat.
„Já jsem malý koblížek,
křupavý a voňavý.
Na másle jsem smažený,
malinami plněný!“
„Dědeček měl na mě chuť,
já však byl fuč, co by dup!“
„Tobě taky, zajíčku,
uteču za chviličku!“
A kutálel jsem se tak rychle, aby mě zajíček ani na své koloběžce nechytil.
V lese jsem potkal vlka.
Hrál si s kostkou. Jak mě ucítil, vycenil na mě zuby.
Vypadal dost strašidelně. Ale já sebral odvahu a dal jsem se do zpěvu:
„Já jsem malý koblížek,
křupavý a voňavý.
Na másle jsem smažený,
malinami plněný!“
„Dědeček měl na mě chuť,
i zajíc měl velkou chuť!
Já však byl fuč, co by dup!“
„A tobě, zlý vlku,
uteču na louku!“
Při pronásledování vlk naštěstí ztratil knoflík z kabátku a začal jej hledat,
a tak jsem mu stihl utéct.
Na kraji lesa si o kmen stromu drbal záda rozespalý medvěd!
Jen co mě uviděl, začal ke mně natahovat své nemotorné tlapy.
Abych ho uspal, zazpíval jsem mu tichým hláskem svoji písničku:
„Já jsem malý koblížek,
křupavý a voňavý.
Na másle jsem smažený,
malinami plněný!“
„Dědeček měl na mě chuť,
i zajíc měl velkou chuť,
zuby cenil velký vlk...
Já však byl fuč, co by dup!“
„A tobě, můj medvídku,
uteču až k rybníku!“
Vzal jsem nohy na ramena a pelášil rychle pryč.
Medvěd už měl naštěstí v břiše celou sklenici pampeliškového medu, a tak byl tuze unavený a usnul.
Na cestě přes pole mě zastavila liška.
„Slyšela jsem tvou písničku. Je tak hezká!“
Lichotila mi, jaký prý jsem skvělý zpěvák, že takového ve světě nikde není!
A když jí vylezu na čumáček, zvedne mě tak vysoko, že můj krásný zpěv uslyší až na druhém konci lesa!
Uspořádá prý koncert a já budu nejslavnější koblížek ze všech koblížků!
A já hlupák se nechal napálit!
„Teď tu sedím v jejím bříšku,
uplakaný, kreslím knížku
o tom, jak mě liška lstivá,
vychytrale obelstila!“
Tak to vidíš! Jak se pýcha nevyplácí.
A ještěže jsme koblížek nesnědli. Přišli bychom o pěknou pohádku! A to by byla škoda.
Co se naučí Vaše dítě s koblížkem v pohádce O koblížkovi?
Při poslechu pohádky:
Vnímá, jaký má pohádka průběh. Jak obvykle začíná a jak obvykle končí.
Chápe poučení, které z pohádky vyplyne.
Obohatí si slovní zásobu o pojmy: těsto, usmažit aj.
Při vyprávění pohádky:
Naučí se vyprávět pohádku s podporou obrázkové osnovy.
S koblížkem se naučí novou písničku.
Při dramatizaci pohádky:
Rozděluje role, plánuje, spolupracuje, pomáhá.
Rozvíjí komunikační dovednosti.
Zahraje si na koblížka a kutálí se jako on.
Při povídání si o pohádce:
Pojmenuje vše, co potřebovala babička k přípravě těsta na koblížek. Vybere z těchto slov pouze ta, která začínají na m jako mlsný medvěd.
Říká, co dělal zajíček, vlk, medvěd a liška, když je koblížek potkal (Zajíček pletl rukavice...). Opakuje několikrát slova rukavice, kostka, pampeliška a vzducholoď, dokud v nich neuslyší další slova.
Naučí se poznat kruh na příkladu talířku.
Zvládne dokreslit chybějící puntík na každý z talířků.
Spočítá, že zajíčkovi chybí na koloběžce ze dvou jedno kolečko a vlkovi na kabátku ze dvou knoflíků chybí jeden.
Spočítá i, že medvědovi chybí ze tří dvě lízátka a lišce ze tří víček také dvě.