O kohoutkovi a slepičce
To je ale pestrobarevný kohoutek. Podívej! Dokázal bys pojmenovat barvy všech peříček na jeho ocase? Že ano? Tak říkej se mnou: hnědá, žlutá, ...
Představ si, že tento kohoutek v jedné pohádce málem umřel, kdyby ho slepička nezachránila.
Chceš si pohádku O kohoutkovi a slepičce poslechnout?
Tak pozorně poslouchej, ať ji můžeš vyprávět kamarádům, kteří ji jako ty ještě neslyšeli.
Na jednom dvorku spolu žili kohoutek a slepička.
Jednou ráno se domluvili, že půjdou na procházku.
Vůně zralých lesních jahod je přilákala do obory.
Domluvili se, že až jeden z nich najde jahůdku, poví to tomu druhému a spolu se o ni rozdělí.
Kohoutek našel jahůdku první.
„Ta je velká,“ podivil se.
„Jú! A tamhle ta je mnohem větší,“ rozlétl se k té větší a začal ji přeměřovat zobáčkem.
„Proč bych se měl se slepičkou dělit?“ pomyslel si. „Jahůdku jsem našel já a já si ji také sám sním.“
Rychle ji zhltnul, aby ho slepička nezahlédla. Ale jahůdka se mu zasekla ve volátku!
„Co si jen počnu?“ naříkal kohoutek. Převalil se na záda, kýval hlavou ze strany na stranu, natahoval krk vzhůru a zvedal nožky nahoru, jako by se snažil jahůdku z krčku vytlačit ven.
„Pomoc!“ zasípal žalostně z posledních sil.
Slepička zahlédla kohoutka ležet na zemi a moc se polekala.
„Co se ti stalo, můj kohoutku?“
Když zjistila, že se dusí, utíkala pro vodu.
Nedaleko spatřila studánku.
„Studánko, studánko, dej mi prosím vodu pro mého kohoutka! Leží tam v oboře, nožky má nahoře. A já se bojím, že umře.“
V této pohádce však nebyl sobecký jen kohoutek.
Studánka chtěla po slepičce, aby jí nejprve donesla šátek od švadlenky.
Dříve že jí vodu pro kohoutka nedá.
Slepička utíkala, co jí její kraťoučké nožky stačily, ke švadlence pro šátek.
„Švadlenko, švadlenko, dej mi prosím šátek pro studánku. Studánka mi dá vodu pro mého kohoutka. Leží tam v oboře, nožky má nahoře. A já se bojím, že umře.“
Švadlenka měla spoustu šátků.
„A který bys, slepičko, chtěla? Tento je velký, podívej! A tento ještě větší! Ale co za ten šátek od tebe dostanu? Víš co? Když mi přineseš od ševce střevíčky, šátek ti pro studánku dám,“ řekla švadlenka.
Chudák slepička utíká k ševci.
„Ševče, ševče, dej mi prosím střevíčky pro švadlenku. Švadlenka mi dá šátek pro studánku, studánka vodu pro mého kohoutka. Leží tam v oboře, nožky má nahoře. A já se bojím, že umře.“
Švec má spoustu bot.
„A které bys, slepičko, chtěla? Tyto jsou vysoké! A tyto ještě vyšší! Nebo bys chtěla raději střevíčky? Myslím, že tyto se budou švadlence líbit. Ale co za ty střevíčky od tebe dostanu? Víš co? Když mi přineseš od prasátka štětiny, střevíčky ti pro švadlenku dám,“ řekl švec.
Slepička běží k prasátku a sotva popadá dech.
„Prasátko, prasátko, dej mi prosím štětiny pro ševce. Švec mi dá střevíčky pro švadlenku, švadlenka šátek pro studánku, studánka vodu pro kohoutka. Leží tam v oboře, nožky má nahoře. A já se bojím, že umře.“
Prasátko má spoustu štětin.
„A kolik štětin bys, slepičko, chtěla? Tyto jsou dlouhé! A tyto ještě delší! Ale co za ty štětiny od tebe dostanu? Víš co? Mlatci právě vymlátili z ječmene zrna a sladovníkovi zbyla po jejich zpracování spousta mláta. Když mi přineseš mláto od sladovníka, štětiny ti pro ševce dám,“ řeklo prasátko.
Slepička utíká ke sladovníkovi.
„Sladovníku, sladovníku, dej mi prosím mláto pro prasátko! Prasátko mi dá štětiny pro ševce, švec střevíčky pro švadlenku, švadlenka šátek pro studánku, studánka vodu pro mého kohoutka. Leží tam v oboře, nožky má nahoře. A já se bojím, že umře.“
Sladovník má opravdu spoustu mláta.
„A kolik mláta bys, slepičko, chtěla? Tolik? Nebo ještě víc? Ale co za to mláto od tebe dostanu? Víš co? Dal bych si krajáč mléka. Když mi přineseš mléko od kravičky, mláto ti pro prasátko dám,“ řekl sladovník.
Slepička přeskočí plot a už zdáli volá na kravičku, která se pase opodál na louce.
„Kravičko, kravičko, dej mi prosím mléko pro sladovníka! Sladovník mi dá mláto pro prasátko, prasátko štětiny pro ševce, švec střevíčky pro švadlenku, švadlenka šátek pro studánku, studánka vodu pro mého kohoutka. Leží tam v oboře, nožky má nahoře. A já se bojím, že umře.“
Kravička má spoustu mléka.
„A kolik mléka bys, slepičko, chtěla? Tolik? Nebo ještě víc? Ale co za to mléko od tebe dostanu? Víš co? Tak ráda bych si pochutnala na čerstvé travičce. Už tolik dni nezapršelo! Když přemluvíš mraky, aby z nich zapršelo, mléko ti pro sladovníka dám,“ řekla kravička.
Slepička zvedla bezradně hlavu vzhůru k jasné obloze.
„Co si jen počnu?“ zvolala z posledních sil.
Sluníčku bylo slepičky líto. Svolalo k sobě velké mráčky a ty se seskupily v jeden mnohem větší a brzy začalo pršet. Ze země vyrostla travička.
„Děkuji ti sluníčko! Děkuji ti, mráčku!“ poděkovala slepička.
Kravička se napásla a dala slepičce mléko pro sladovníka,
sladovník jí dal mláto pro prasátko,
prasátko štětiny pro ševce,
švec střevíčky pro švadlenku,
švadlenka šátek pro studánku
a studánka dala slepičce vodu pro jejího kohoutka.
Slepička nabrala do zobáčku vodu, vpustila ji kohoutkovi do volátka a ten jahůdku spolkl. Vyskočil na nožky, zatřepal křidélky a radostně zakokrhal: „Kykyryký!“
A od té doby už nebyl nikdy lakomý a vždy se se slepičkou o všechno rozdělil.
Ty jistě lakomý nejsi a určitě si i uvědomuješ, že za záchranu života není správné požadovat odměnu.
Co se naučí Vaše dítě v pohádce O kohoutkovi a slepičce?
Při poslechu pohádky:
Vnímá, jaký má pohádka průběh. Jak obvykle začíná a jak obvykle končí.
Chápe poučení, které z pohádky vyplyne.
Obohatí si slovní zásobu o pojmy: švadlena, švec, sladovník, mláto aj.
Při vyprávění pohádky:
Naučí se vyprávět pohádku s podporou obrázkové osnovy.
Při dramatizaci pohádky:
Rozděluje role, plánuje, spolupracuje, pomáhá.
Rozvíjí komunikační dovednosti.
Zahraje si na švadlenku, ševce a sladovníka a dozví se, co dělají.
Zahraje si na slepičku a ze tří prstů vytvoří zobáček. Uchopuje jimi drobná zrnka z hromádky máku.
Dozví se, co je mláto.
Při povídání si o pohádce:
Tvoří zdrobněliny slov (slepice – slepička).
Třikrát tleskne při vyslovení tříslabičných slov.
Stupňuje přídavná jména (velká – větší).
Zkouší poznat růžovou, hnědou a šedou barvu.